Festival. Znakový jazyk. Umění. Komunita. Expo. Přednášky. Divadlo. Aktivity pro děti.
Každý rok v září se po celém světě slaví Mezinárodní týden neslyšících. Během něj jde o připomenutí existence komunity neslyšících lidí, jejich kultury a identity. Cílem je upozornit na práva, potřeby a nutnost plnohodnotného života bez bariér pro neslyšící lidi po celém světě. Důraz je kladen na zvýšení povědomí veřejnosti, posílení rovnosti a uznání významu znakového jazyka jako plnohodnotného prostředku komunikace.
Tento týden vznikl už v roce 1958 díky Světové federaci neslyšících (WFD) a od té doby slouží jako důležitá platforma, kde se otevírá prostor pro sdílení problémů i úspěchů neslyšících napříč světem. Pořádají se různé akce – kurzy znakového jazyka, přednášky, veřejné pochody, výstavy i kulturní programy. Je to příležitost, aby se neslyšící i slyšící potkávali, učili se od sebe a společně podporovali otevřenou a inkluzivní společnost.
Tento den připomíná, že právě neslyšící sami jsou těmi, kdo nejlépe znají své potřeby, výzvy i sny, a proto musí stát v čele boje za svá práva. Aliance vedené neslyšícími, ve spolupráci s vládami a organizacemi, hrají klíčovou roli v prosazování uznání znakového jazyka a zajištění plnohodnotného začlenění do společnosti. Motto „nic o nás bez nás“ je výzvou ke skutečné spolupráci, kde neslyšící nejsou pouhými příjemci pomoci, ale aktivními lídry změny, jejichž hlas a zkušenosti jsou slyšet a respektovány. Teprve když jsou neslyšící hlavními aktéry své vlastní budoucnosti, může vzniknout svět, který je skutečně inkluzivní a spravedlivý.
Znakový jazyk není jen způsob komunikace – je to základní právo každého neslyšícího člověka. Bez práv na znakový jazyk nejsou lidská práva skutečně naplněna. Díky znakovému jazyku mohou komunikovat, vzdělávat se, pracovat a plně se zapojit do společnosti. Bez jeho ochrany a uznání neslyšící nemohou využívat svá základní lidská práva.
Na Světě žijí miliony lidí užívající znakový jazyk. Svět, který neuznává znakový jazyk, je svět, který omezuje svobodu milionů lidí.
Neslyšící děti mají právo na vzdělávání, které respektuje jejich přirozený jazyk – znakový jazyk. Učení se ve znakovém jazyce jim umožňuje plně porozumět látce, komunikovat s vrstevníky i učiteli a rozvíjet své schopnosti bez zbytečných jazykových bariér. Stejně důležité je, aby mohly vyrůstat ve společnosti dalších neslyšících dětí, kde sdílejí společnou kulturu, tradice a zkušenosti. Takové prostředí jim pomáhá budovat pevnou identitu, cítit se součástí komunity a růst v sebevědomí.
Zároveň je však klíčové, aby vzdělávání bylo bilingvní – tedy aby kromě znakového jazyka děti získávaly i znalost písemné formy mluveného jazyka své země. Tento dvojjazyčný přístup jim otevírá dveře do širší společnosti, umožňuje lepší přístup k informacím, vzdělání i budoucí práci. Bilingvní vzdělávání tedy spojuje to nejlepší z obou světů – silnou jazykovou a kulturní identitu v rámci znakové komunity a zároveň schopnost efektivně komunikovat a fungovat v širším světě slyšících.
Vzdělávání musí být proto nejen jazykově, ale i kulturně vhodné, aby děti měly prostor k rozvoji své osobnosti a mohly naplno využít svůj potenciál. Když je respektován jejich jazyk a kultura a zároveň mají přístup k písemnému jazyku majority, stávají se silnými, samostatnými jedinci schopnými prosadit se ve světě slyšících i neslyšících.
Když přijde krize – třeba válka, povodeň nebo jiná mimořádná událost – potřebujeme rychle vědět, co se děje a co máme dělat. Pro neslyšící lidi to ale může být velký problém. Informace totiž často nejsou dostupné ve znakovém jazyce, kterému rozumí.
Bez tlumočení a jasných pokynů mohou neslyšící zůstat mimo dění – nevědí, kam se schovat, jak se evakuovat nebo kde hledat pomoc. To ohrožuje jejich bezpečí i život.
Každý má právo na informace. A právě v krizích je důležité, aby byly srozumitelné pro všechny – včetně neslyšících. Potřebujeme, aby vlády, záchranáři i média mysleli na znakový jazyk, zapojili neslyšící do plánování a pomohli zajistit, že nikdo nezůstane pozadu.
Znakový jazyk je plnohodnotný a rovnocenný mluvenému jazyku. Má vlastní gramatiku, slovní zásobu i způsob vyjadřování. Není to jen „gestikulace“
Znakový jazyk je pro neslyšící stejně důležitý, jako je pro slyšící mluvený jazyk. Je to jejich přirozený způsob, jak vyjadřují myšlenky, pocity, učí se i komunikují s okolím. Není to jen alternativa – je to skutečný jazyk s vlastní strukturou, pravidly i bohatou kulturou.
Když stát oficiálně uzná znakový jazyk, dává tím jasně najevo: na jazyku neslyšících záleží, a záleží i na nich. Znamená to lepší přístup ke vzdělání, k informacím, k lékařům nebo třeba na úřady. Znamená to menší bariéry a větší rovnost.
Přesto ve spoustě zemí znakový jazyk stále není oficiálně uznán. To znamená, že neslyšící lidé často nemají přístup k tlumočníkům, výuce ve znakovém jazyce ani důležitým informacím ve formě, které rozumí.
Uznání národního znakového jazyka zákonem je klíčem k rovným právům.
Používání znakového jazyka je klíčové pro přístup ke vzdělání, zdravotní péči, právní pomoci i běžné komunikaci. Bez profesionálních tlumočníků, kteří dokážou zajistit správný a přesný překlad mezi znakovým a mluveným jazykem, neslyšící čelí komunikační bariéře, která je často izoluje a omezuje jejich práva.
Aby mohli neslyšící žít plnohodnotný život ve společnosti, musí mít zaručený přístup k tlumočnickým službám. To znamená, že financování těchto služeb je nezbytné – bez dostatečných prostředků není možné zajistit dostatek kvalifikovaných tlumočníků, moderní technologie ani rozvoj služeb. Investice do tlumočnických služeb je investicí do rovnosti, spravedlnosti a lidských práv. Bohužel v dnešní době velmi často neslyšícím často kvůli vytíženosti tlumočníků není jejich služba poskytnuta.
Představme si svět, kde se znakový jazyk používá stejně samozřejmě jako mluvený. Kde si můžete objednat kávu, navštívit lékaře nebo studovat univerzitu – a vždy je tu možnost znakovat. To není utopie. To je budoucnost, kterou společně tvoříme.
Neslyšící lidé nejsou pasivními příjemci pomoci. Přicházejí s vlastními nápady, vyvíjejí aplikace, vnášejí znakový jazyk do umění, designu a technologií.
Aby tato budoucnost vznikla, potřebujeme spolupráci. Potřebujeme investice do vzdělávání, technologií, vývoje tlumočnických služeb i legislativy, která zajistí, že znakový jazyk bude uznáván a dostupný všude na světě.
