ZNAKOFEST

Co je znakový jazyk?

Na světě existuje kolem 300 znakových jazyků. To znamená asi 70 milionů lidí, kteří si povídají rukama, očima a výrazem obličeje.

Žádný profesor je nesestavil – vznikaly přirozeně mezi lidmi. Stejně jako mluvené jazyky. Někdo vytvořil znak doma, jiný v práci, další ve škole. A dohromady se zrodila pestrá mozaika.

Španělský mnich Pedro Ponce de León učil děti šlechticů znaky z klášterního ticha. Kněz Charles-Michel L’Épée ve Francii zase sledoval dvě neslyšící sestry a přizval k nim dalších třicet dětí. Každé přineslo svůj domácí znak – a z jejich směsi se zrodil francouzský znakový jazyk.

Dokonce i císař Josef II. se nechal inspirovat a založil první ústav pro neslyšící ve Vídni, později i v Praze.

Jenže nebylo to vždy růžové. V roce 1880 se na kongresu v Miláně rozhodlo, že neslyšící mají jen mluvit a odezírat. Znaky byly ve školách zakázané. U nás přežily spíš potají – až do 90. let.

Dnes už víme, že znakový jazyk je plnohodnotný: má svou gramatiku, slovní zásobu i poezii. A pozor – není univerzální! Češi mají svůj jazyk, Američané také, Britové zase úplně jiný.

Každý znak se skládá z parametrů – tvar ruky, pohyb, místo. Změníte jeden detail a máte nové slovo. Třeba místo „večer“ ukážete „pondělí“.

Znakový jazyk je víc než dorozumívání. Je to kultura, identita a komunita. A hlavně – krásný způsob, jak otevřít oči i srdce.